-
Caption Text
Link -
Caption Text
Link -
Caption Text
Link -
Caption Text
Link
Standard plemene
MOSKEVSKÝ STRÁŽNÍ PES
(Moscow Watch Dog) (Moskovskaya Storozhevaya)
PŘEKLAD FCI: O. Shebarova, edited by E. Yerusalimsky. Revised by Jennifer Mulholland and Renée Sporre-Willes.
PŘEKLAD CZ: Natálie Bezvodová PŮVOD: Rusko
MOSKEVSKÝ STRÁŽNÍ PES
(Moscow Watch Dog) (Moskovskaya Storozhevaya)
PŘEKLAD FCI: O. Shebarova, edited by E. Yerusalimsky. Revised by Jennifer Mulholland and Renée Sporre-Willes.
PŘEKLAD CZ: Natálie Bezvodová PŮVOD: Rusko
VYUŽITÍ: Způsob využití plemene je vyjádřen v samotném jeho názvu – strážní pes a společník. Snadno se přizpůsobí životu jak v bytě tak v domě či na pozemku, přizpůsobivý vůči klimatickým podmínkám a nenáročný na údržbu. Je to poslušný, vyrovnaný pes s dědičným ochranářským instinktem.
FCI KLASIFIKACE: Skupina 2. Pinčové a knírači – molosoidní plemena - Švýcarští pastevečtí a honáčtí psi
Section 2.2 Horský typ. Bez pracovní zkoušky.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Moskevský strážní pes byl vyšlechtěn v roce 1950. Tvůrcem plemene byla vojenská kynologická škola, konkrétně její chovatelská stanice “Rudá hvězda”. Plemeno vzniklo křížením Kavkazského pasteveckého psa, Svatobernardského psa a Ruského srkvrnitého psa. Prvním představitelem plemene Moskevský strážní pes byl Orslan.
První popis plemene Moskevský strážní pes se datuje do roku 1958. První standard byl publikován v roce 1985, kdy bylo plemeno uznáno národně. 17. dubna 1992 byl uvedený standard schválen Ruskou federací pro pracovní psy. Platný standard byl v roce 1997 schválen Ruskou kynologickou federací a uznám oddělením pro chov zvířat Ruského ministerstva zemědělství.
FCI KLASIFIKACE: Skupina 2. Pinčové a knírači – molosoidní plemena - Švýcarští pastevečtí a honáčtí psi
Section 2.2 Horský typ. Bez pracovní zkoušky.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Moskevský strážní pes byl vyšlechtěn v roce 1950. Tvůrcem plemene byla vojenská kynologická škola, konkrétně její chovatelská stanice “Rudá hvězda”. Plemeno vzniklo křížením Kavkazského pasteveckého psa, Svatobernardského psa a Ruského srkvrnitého psa. Prvním představitelem plemene Moskevský strážní pes byl Orslan.
První popis plemene Moskevský strážní pes se datuje do roku 1958. První standard byl publikován v roce 1985, kdy bylo plemeno uznáno národně. 17. dubna 1992 byl uvedený standard schválen Ruskou federací pro pracovní psy. Platný standard byl v roce 1997 schválen Ruskou kynologickou federací a uznám oddělením pro chov zvířat Ruského ministerstva zemědělství.
CELKOVÝ VZHLED: Moskevský strážní pes je mohutný pes nadprůměrné výšky, harmonický, robusního typu a pevné konstituce s mírně prodlouženým tělesným rámcem. Je to dobře osvalený pes, pohyblivý a velice aktivní. Pohlavní výraz je jasně definován, psi jsou viditelně mohutnější než feny.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka těla je v poměru vůči kohoutkové výšce u psů 104% - 105%, u fen 106% - 108%. Hloubka hrudníku činí 50% - 52% kohoutkové výšky jedince. Délka nosní partie tvoří 34% - 37% délky hlavy.
POVAHA/ TEMPERAMENT: Poslušný, sebevědomý, vyrovnaný, inteligentní s výrazným ochranářským a hlídacím instinktem, nezávislý a přátelský, oddaný majiteli a rodině, nikdy nevykazuje bezdůvodnou agresivitu. Snadno se cvičí, může být také doprovodným, ochranným a strážním psem.
HLAVA: Masivní, velká, výrazná, ale v harmonii k celkovému vzhledu psa.
MOZKOVNA: Lebka: Široká a hluboká s širokým, mírně vystouplým čelem, čelní rýha je slabě patrná, nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuté. Vzledem k dobře vyvinutému osvalení je týlní hrbol pouze slabě patrný. Stop: Krátký, dobře patrný, poměrně hluboký.
OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Velká, široká, černá. Tlama: Kratší než lebka, velká, široká, hluboká, pod očima dobře vyplněná. Délka tlamy činí přibližně 34% - 37% délky hlavy. Hřber tlamy je v paralelní linii s čelem. Pysky: Silné, masité, černé, pevné a při zavřené tlamě zcela zakrývající spodní čelit. Nepřevislé pysky. Čelisti/Zuby: Čelisti jsou silné a široké. Zuby jsou velké, bílé, těsně k sobě přiléhající, řezáky postavené v jedné linii, plnochrupost – 42 zubů. Nůžkový skus. Zlomené řezáky a špičáky, pokud nebrání v určení skusu psa, nemají vliv na kvalitu jedince. Líce: Dobře vyvinuté. Oči: Středně velké, tmavé, kulaté, hluboce a široce posazené. Výraz je klidný a sebejistý. Oční víčka jsou černá, pevná a poměrně suchá. Uši: Středně velké, zavěšené na chrupavkách, trojúhelníkové, lehce zaoblené, s třásněmi, přední okraj ucha těsně přiléhá k lícím psa. Nasazené nad oční linií.
KRK: Středně dlouhý, oválný v průřezu, jeho délka je přibližně rovna délce hlavy, dobře osvalený, středně vysoko nasazený, šíje zřetelně vyjádřena, je tolerován mírný lalok.
MOZKOVNA: Lebka: Široká a hluboká s širokým, mírně vystouplým čelem, čelní rýha je slabě patrná, nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuté. Vzledem k dobře vyvinutému osvalení je týlní hrbol pouze slabě patrný. Stop: Krátký, dobře patrný, poměrně hluboký.
OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Velká, široká, černá. Tlama: Kratší než lebka, velká, široká, hluboká, pod očima dobře vyplněná. Délka tlamy činí přibližně 34% - 37% délky hlavy. Hřber tlamy je v paralelní linii s čelem. Pysky: Silné, masité, černé, pevné a při zavřené tlamě zcela zakrývající spodní čelit. Nepřevislé pysky. Čelisti/Zuby: Čelisti jsou silné a široké. Zuby jsou velké, bílé, těsně k sobě přiléhající, řezáky postavené v jedné linii, plnochrupost – 42 zubů. Nůžkový skus. Zlomené řezáky a špičáky, pokud nebrání v určení skusu psa, nemají vliv na kvalitu jedince. Líce: Dobře vyvinuté. Oči: Středně velké, tmavé, kulaté, hluboce a široce posazené. Výraz je klidný a sebejistý. Oční víčka jsou černá, pevná a poměrně suchá. Uši: Středně velké, zavěšené na chrupavkách, trojúhelníkové, lehce zaoblené, s třásněmi, přední okraj ucha těsně přiléhá k lícím psa. Nasazené nad oční linií.
KRK: Středně dlouhý, oválný v průřezu, jeho délka je přibližně rovna délce hlavy, dobře osvalený, středně vysoko nasazený, šíje zřetelně vyjádřena, je tolerován mírný lalok.
TĚLO:
Horní linie: Rovná, pevná. Kohoutek: Dobře vyvinutý a patrný nad hřbetní linií, zejména u psů-samců, široký, dlouhý, dobře osvalený. Kohoutek ve výš než záď. Hřbet: Silný, rovný, široký a svalnatý. Čistá délka hřbetu je rovna přibližně 1⁄2 délky hřbetu naměřené od kohoutku ke kořeni ocasu. Bedra: Krátká, široká, dobře osvalená, mírně klenutá. Záď: Široká, svalnatá, středně dlouhá, mírně spáditá. Hrudník: Hluboký, dlouhý a široký, zřetelně vyvinutý, hrudník rozšiřuje hřbet. Předhrudí poněkud vystupuje před lopatku. Spodní část hrudníku dosahuje úrovně lokte nebo je mírně níž. Spodní linie a břicho: Břicho je mírně vtažené.
OCAS: Široký, silný, dosahují až k hleznům. Nasazený na takové úrovni, aby splynul se spáditou zádí. V klidu visící, u konce nesený v mírném oblouku, ve střehu nesený srpovitě nad hřbetem. Po celé délce rovnoměrně osrstěný.
